Je fascinující, jak se my ženské dokážeme vyžívat v tom, co naše kočky
žerou (a nežerou), jakkoli jistě dělají spoustu zajímavějších a
zábavnějších věcí. Je to asi nějaký zastydlý mateřský pud (myslím, že i
zasloužilé několikanásobné matky /sama mám jedno mládě/ si ho kousek
odloží někam odloží pro strýčka příhodu). No, nemohu si pomoci a
přidávám příspěvek o chutích "svého" kocoura.
Sdílíme životní prostor (taky nemohu říci vlastníme), dvouletého evropského kocourka, kterému pro jeho neobvyklou barvu říkáme Ovárek.
Ovárek je zvíře příjemné, důstojné a čistotné
(někdy až přepjatě), které si je plně vědomo svého ušlechtilého původu,
a očekává přiměřené zacházení.
Poprvé jsem tedy při jeho krmení narazila hned na začátku
jeho pobytu u nás (dostal se k nám už jako čtyřměsíční kocouří
výrostek), a několik dnů jsem umírala hrůzou, že to báječné hubené
koťátko onemocní, než jsem seznala, že se ve výběru krmiva řídí
výhradně cenovkami, a to tak důkladně, že při předložení dvou misek
identického krmiva, z nichž jedno bylo zakoupeno ve velkoobchodním
skladu se zvířecími potřebami a druhé v předraženém Pet-Shopu v centru
Prahy, zamíří neomylně k tomu dražšímu :-).
Jen jedinkrát v životě jsem se odvážila dopustit se
politováníhodného omylu a předložit malému lordovi porci plebejských
granulí Whiskas, a to když jsem pro nemoc nakoupila kočičí
žrádlo v sámošce za rohem. Tehdy jsem zjistila, že kocourova přepjatá
čistotnost má své meze :-/. Ovárek se zamyslel, sežvýkal
několik granulí, opět se zamyslel, důstojně odkráčel do předsíně a s
největším úsilím se důkladně vyzvracel do mých bot :-(((.
To abych věděla, že některé věci se prostě v ´lepší společnosti´ nedělají :-/.
Ovárek, jak jsem již naznačila, vyrůstal až do puberty v
rodině své chovatelky, kde se mu dostávalo láskyplné vědecké a odborné
péče. To zřejmě obnášelo i zákaz vstupu na stůl, kde jedí panáčkové a
asi též silně omezený přístup k lidským potravinám. U nás pak kotě
pomalu zjišťovalo, co si vlastně všechno (tzn. úplně všechno) může
dovolit.
Když po několika týdnech opatrné zdrženlivosti objevil šunku, zjistil, že na lidském žrádle přeci jen něco bude :-)).
To jsem zjistila až poté, když ze zavřené ledničky záhadně zmizelo
třicet deka šunky od kosti a kotě pak několik dnů kadilo papír :-).
Do dneška jsme zjistili, že náš kocour (krom premium class
granulí a některých hodně luxusních kočičích konzerv), žere ještě:
syrečky a romadůr, žral by asi i ten páchnoucí papír od nich, kdybychom
ho preventivně nesplachovali do záchodu), sterilované zelené fazolky,
je fascinován vším s kokosovou příchutí, ale vyjma čerstvého kokosu to
většimou nežere, kaviár (ale cokoli jiného rybího je mu přímo odporné)
a uzený vepřový jazyk v aspiku.
Dále pak veškeré pokojové rostliny, včetně kaktusů
(momentálně však v bytě raději žádné nejsou), a žral, nebo alespoň
lovil by, všechno, co se hýbe, je to živé a není to někdo z panáčků
nebo jejich návštěva. Díky jeho výjimečným loveckým schopnostem je náš
byt naprosto hmyzuprostý, podle nalezených mrtvolek a jejich částí
soudím, že Ovar nežere mouchy, octomilky (zní to neuvěřitelně, ale
kocour opravdu systematicky vyvraždil kvetoucí kolonii octomilek), moly
a nožičky od pavouků.
Celé žere jen můry, někdy nechá křídlo. Díky tomu, že je to
kocour byťák, nemusím zjišťovat, zda žere myši, ptáky, hady a jinou
havěť. Vysedává ovšem u okna a bojovým pokřikem dává důrazně najevo, co
by lovil :-), což jsou psi a všechno, co lítá, vyjma letadel.
Za obzvláštní pochoutku zřejmě považuje vrtulníky, takový nízkoletící vrtulník v něm dovede vzbudit nepříčetný lovecký amok :-), v němž poštěkává, prská a mlátí hlavou do skla.
Až jednou najdu cestou domů uprostřed ulice ležet zakousnutý vrtulník, budu vědět, že jsem zapomněla bezpečně zavřít okno :-))).
Klára W.
P.S.: Přidávám několik nepříliš ilustrativních obrázků našeho kocoura :-).